S dobrou motivací dokážete cokoli

MLADÁ SYMPATICKÁ KRÁSKA ZUZANA HERCEGOVÁ ZE SPIŠSKÉ NOVÉ VSI V LETOŠNÍM ROCE OKOUZLILA ŘADU ČTENÁŘŮ A TELEVIZNÍCH DIVÁKŮ V SOUSEDNÍM SLOVENSKU. PŘIHLÁSILA SE DO SOUTĚŽE MISS SLOVENSKO 2014 A ÚSPĚŠNĚ SE PROBOJOVALA AŽ DO FINÁLE. OD ŠESTI LET MÁ DIABETES 1. TYPU A ÚČASTÍ V SOUTĚŽI O NEJKRÁSNĚJŠÍ DÍVKU SOBĚ I OSTATNÍM DOKÁZALA, ŽE SE SPRÁVNOU MOTIVACÍ A DODRŽOVÁNÍM PRAVIDEL ČLOVĚK S DIABETEM MŮŽE ZVLÁDNOUT COKOLIV NA SVĚTĚ.

Pamatujete si na první den, kdy jste se dozvěděla, že máte cukrovku? Jaké byly vaše reakce a reakce vašich rodičů?
   Protože mi bylo teprve 6 let, ještě jsem to moc nevnímala a nevěděla jsem, proč se to děje, co znamenají pro mě tehdy nové, ale dnes již důvěrně známé příznaky nemoci a podobně. Moje maminka je dětská lékařka a ta si hned všimla, že něco není v pořádku. Řekla mi, že odpoledne půjdeme k její kamarádce, která mi udělá takové malé vyšetření - jen mě včelička píchne do prstu. Pamatuji si, že jsem ještě skákala po schodech před dětskou pohotovostí a nevěděla, jak se mi v minutě změní život. Na glukometru svítilo číslo 33,3 a já jsem vůbec netušila, co to znamená. Sedla jsem si do auta a viděla jsem maminku plakat. Ptala jsem se proč pláče, ale odpověď si nepamatuji. Pamatuji si jen, že jsem ležela v nemocnici s infuzí, a když mi měly sestřičky píchnout inzulín nebo změřit glykémii, plakaly také, neboť to byly maminčiny kamarádky. Následně jsem byla převezena do národního endokrinologického ústavu v Lubochni.

Jak na zprávu o cukrovce reagovali vaši rodiče?
   Musím říct, že mám ty nejlepší rodiče na světě. Opravdu si nepamatuji na chvíle, kdy bych plakávala celé dny kvůli tomu, co se mi stalo, protože mi k tomu ani nedali příležitost. Moje maminka byla hospitalizována se mnou, takže se všechny pokyny učila ona a ne já. Později, když jsem se vrátila do školy, tak mi tatínek chodil píchat inzulín, protože jako malá jsem to ještě nezvládala sama. Jelikož nikdy před tím nikdo v naší rodině cukrovku neměl, snažili se rodiče najít co nejvíce informací o životě s cukrovkou a začali se setkávat s rodinami s podobným osudem. Za krátký čas tak vzniklo občanské sdružení rodičů a přátel diabetických dětí ze Spišské Nové Vsi s názvem Spišiačik, které aktivně a velmi úspěšně funguje dodnes.

Co jste toužila dělat jako dítě a co se vám povedlo či nepovedlo?
   Ještě před tím, než jsem cukrovku dostala, jsem začala chodit do pěvecko-tanečního kroužku. Byla jsem docela úspěšná, ale po zjištění cukrovky jsem se setkala s mou první negativní zkušeností. Učitelka mi řekla, že na další soutěž jít nemohu kvůli komplikacím s diabetem, kterých se očividně bála. Jinak jsem byla šikovné dítě, chodila jsem do školní družiny a vynikala ve školních vědomostních soutěžích. Vždycky jsem se chtěla věnovat tanci, ale nakonec jsem absolvovala základní uměleckou školu ve výtvarném oboru. Svůj sen s tancem jsem si splnila až ve svých 17 letech, když jsem se stala královnou plesu mé střední školy a vyhrála jsem taneční soutěž ve společenských tancích.

Cítíte se být kvůli své nemoci nějak handicapovaná nebo máte dojem, že se správnou léčbou a přizpůsobením životního rytmu můžete dokázat všechno na světě?
   Ve věku dospívání jsem si často myslela, že některé věci prostě nemůžu zvládnout, protože mám cukrovku. Moji rodiče mě však stále vedou k jinému způsobu uvažování. Myslím, že už teď mám za sebou obrovské úspěchy, ať už výborný prospěch ve škole nebo účast v prestižní soutěži krásy Miss Slovensko. Chci si plnit své sny a tohle byl určitě jeden z nich. Už na pohovorech jsem se prezentovala mottem, že i když mám diabetes a je mojí součástí jako část skládačky, netvoří celý můj obraz.

Přihlásila jste se do soutěže Miss Slovensko 2014 sama nebo vám k rozhodnutí pomohl přítel či někdo z rodiny?
   V loňském roce byla finalistkou moje kamarádka, se kterou jsem shodou okolností dělala o Miss Slovensko rozhovor do školního anglického internetového časopisu. Už tehdy mi říkala, že bych se měla v dalším ročníku přihlásit také. Těsně před zahájením castingů mi hodně lidí řeklo, abych to šla zkusit. Podceňovala jsem se a říkala jsem si, že na úspěch v modelingu nemám, vždyť jsem nikdy před tím nic podobného nedělala. Nakonec se mnou šel na casting můj přítel jako podpora a rodičům jsem nic neřekla. Doma jsem rodičům ukázala až potvrzení o tom, že jsem postoupila do semifinále. Věděli, že mi do toho už nemohou mluvit, ze začátku se možná báli, ale pak mě velmi podporovali. Dnes vím, že jsou na mě hrdí nejen oni, ale i mnozí diabetici a kamarádi.

Kdybyste měla popsat své nejlepší a nejhorší vlastnosti, jaké by byly?
   Mezi moje nejlepší vlastnosti asi patří komunikativnost, výřečnost, to, že se stále směju, nemám problém se sebeprezentací a určitě je to i odpovědnost. Jelikož jsem se narodila ve znamení berana, mezi mé nejhorší vlastnosti patří tvrdohlavost a přiznám se, že bohužel i lenost.

Jak cukrovka ovlivňuje váš život?
   Cukrovka mě podle mého názoru naučila odpovědnosti a disciplíně, což se logicky projevilo i v jiných stránkách mého života. Také mě naučila sebekontrole. Vím, že na sebe musím dávat větší pozor než ostatní, ale v určitých případech je to velmi prospěšné. To, co mi nejvíc vadí, je dodržování stravovacího režimu. I na missce, když nám na oběd donesli salát, ve kterém nebyly žádné sacharidy, jsem vždycky musela vymyslet nějaký náhradní plán B. Ale statečně jsem to zvládla.

Jak probíhá váš běžný den, jak často sledujete hladinu cukru, jakým způsobem ji udržujete?
   Můj běžný školní den probíhá asi tak, že ráno vstávám v 6:15, změřím si glykémii a píchnu inzulín, dám si snídani, připravím se a utíkám do školy. Po druhé vyučovací hodině sním svačinu a po páté hodině jdu se spolužáky na oběd ve školní jídelně. Výborně nám vaří, a protože mám s cukrovkou zkušenosti již 12 let, počet sacharidových jednotek už dokážu hravě odhadnout. Odpoledne následuje svačina, odpočinek po škole, večer zase měření, píchání inzulínu a nejlepší maminčina večeře. Přiznám se, že velmi ráda jím, ale naštěstí to na mně není vidět. Jako druhou večeři si většinou dám jogurt a nějaké sušenky. Snažím se kontrolovat si glykémii 3 x denně, někdy více, někdy méně - vše záleží na situaci. Před sportem si dávku inzulínu snížím a při nějaké náhlé změně naopak přidám počet sacharidových jednotek.

Jak ovlivní účastve finále Miss Slovensko 2014 váš další život?
   Absolvovala jsem řadu mediálních tréninků, rozhovorů a podobně, což mi určitě pomůže v mém budoucím studiu, protože se hlásím na obor masmediální komunikace. Získala jsem také obrovské zkušenosti - vždyť to byly moje první focení a moje první přehlídka na předváděcím molu v životě. Všechny finalistky jsme podepsaly smlouvu s modelingovou agenturou a nějaké společné akce nás určitě ještě čekají. Největším přínosem pro mne v soutěži byly všechny finalistky. Jsou to skvělé holky, každá mě něco naučila, pomohla, byla poradcem, vzorem či spřízněnou duší. Už teď vím, že s mojí spolubydlící a jednou z nejlepších kamarádek Janou Slačkovou, která měla ve finále Miss číslo 8, se budeme setkávat a naplánovaly jsme si řadu výletů. Se všemi dívkami si ještě na začátku července užijeme zasloužený odpočinek na dovolené v Turecku. Ještě jednou však chci poděkovat všem, díky kterým jsem měla možnost absolvovat tento nezapomenutelný zážitek.

Václav Maletínský

Aktuálne číslo časopisu nájdete tu: https://cs.publero.com/title/diastyl/3-2014